Petr Bakalář se opět neblýsknul

bakalar02Petr Bakalář je český mladý psycholog, který si libuje v kontroverzních tématech. Jeho díla se těší velké popularitě a pochopení zejména těch, kteří o sobě tvrdí, že vůbec, ale skutečně vůbec nejsou rasisty. Naopak odborná vědecká psychologická veřejnost jeho publikace jednoznačně odsoudila právě pro jejich nevědeckost, tendečnost, neobjektivost a zjevnou demagogii.

V minulosti si Petr Bakalář, který je synem významného českého psychologa Eduarda Bakaláře, jež je veřejnosti znám díky několika zdařilým publikacím o psychohrách pro děti i dospělé, udělal kariéru “díly” Tabu v sociálních vědách a Psychologie Romů. Snad již jen citát ze stránek, které Bakalář spravuje a který má být námětem pro diskusi, ke kterému se však zatím ještě nikdo nevyjádřil, nastíní, jakým směrem se Bakálářova tvorba ubírá:

“Křišťálová noc v Praze? Neonacisté plánují pochod židovskou čtvrtí. Ve své prostotě si neuvědomují, že tím Židům prokazují velkou službu (mám jen malou pochybnost o tom, že tento pochod je organizován agenty protiextrémistického útvaru, kteří mezi neonacisty zcela jistě jsou). Staví je do role ohrožené menšiny - to je přesně to, co chce židovská komunita dosáhnout. Jakýkoliv projev kritiky Židů se pak napojí na tuto asociální vadu a je odmítnut. Zajímavé by ovšem bylo, kdyby někdo přišel na protinacistickou demonstraci s transparenty typu: ” Židé jsou nejlepší rasa na světě - nechte je být”, či “Náckové do plynu”. Reakce by byly jistě zajímavé”.

V těchto několika větách o sobě Bakalář říká více, než po sobě zanechává pseudovědecky zabaleno ve svých publikacích. Ty záměrně budí dojem vědeckého díla. Ve skutečnosti se však jedná o pseudovědecké spisky, kdy si autor vybírá z odborné literatury pouze ta fakta, která zapadají do rámce, ve kterém je chce Bakalář mít . Pokud se do jeho rámce nevejdou, není pro něho nic prostějšího, než fakta do rámce surově “nacpat”.  Tím se stává Bakalář jakýmsi český Davidem Dukem, když například v knize Tabu v sociálních vědách uvádí citát A. S. Lindemanna, že ” Žádný Žid není větším hrdinou pro Židy, než ten, který se může pochlubit tím, že zneuctil křesťanskou dívku”. A. S. Lindemann však tento citát uvádí jako větu dokumentující antisemitské předsudky, nikoliv jako tvrzení, což se Bakalář snaží čtenáři vnutit.

Dočetl jsem Bakalářův nejnovější spisek - Bůh jako psychický virus. Docela touto kniho asi své dřívější příznice nepotěší. Umím si představit rozevlátý obličej například Michala Semína, při studiu Bakalářových předešlých prací a to, jak se durdí nad touto autorovou novinkou. Bakalář v knize přináší několik, dle něho jasných a zřetelných rozuzlení o víře v Boha. Snaží se označit některá tabu a vyvrátit některá letitá tvrzení. Snaží se prokázat, že Bůh neexistuje. V zasadě tak činí pouhým prohlášením, že jestli někdo bez důkazů tvrdí, že Bůh existuje, není třeba žádného důkazu při tvrzení o jeho neexistenci.

Zabývá se morálkou, kdy tvrdí, že monoteistická náboženství morálku v kladném slova smyslu v žádném případě neovlivnila, stejně jako nemají kladný vliv na vzdělanost či kulturu. Píše o mýtu mírumiluvnosti monoteistických náboženství, kdy historie prokazuje naopak jejich krvelačnost. Bakalář soudí, že jestliže se křesťanství v současné době chová umírněně, je tomu tak jen proto, že nemá v rukou moc, není státním  náboženstvím. Kdyby křesťanství bylo státním náboženstvím, nechovalo by se jinak, jak se chovají přívrženci islámu v arabských muslimských zemích. Bakalář se též snaží prokázat, že k víře se obracejí především lidé málo vzdělaní, kdy tvrdí, že například jen minumum laureátů Nobelovy ceny věřilo v Boha.

Zaujala mne pasáž, kde se Bakalář zamýšlí v souvislosti s křesťanstvím nad totalitarismem. Uvádí, že církve odsuzovaly komunismus jako zhoubnou teorii, které hlavní zhoubou byl ateismus. Bakalář však tvrdí, že komunismus nebyl tak krutý proto, že byl ateistický. Naopak hledá paralely mezi náboženstvím a komunismem, které vidí například v dělnické třídě, kterým náboženství říká vyvolení, ve Stalinovi či jiném diktátorovi, kterému náboženství říká Bůh. Zajímavost vidí Bakalář ve skutečnosti, že náboženství, které odsuzovalo a odsuzuje komunismus, podporovalo dříve pravicové totalitní systémy, ať se již jedná o španělského Franca, portugalského Salazara či nacistické režimy na Slovensku či v Chorvatsku.

Kniha rozhodně stojí za přečtení. Bakalář si opět vybral hodně “výživné” téma. Nedokázal se však odpoutat od svého tradičně pseudovědeckého formátu. A tak pro mne zůstává stále spíše lovcem “bulvárních senzací”, než seriózním autorem. A to nejen proto, že jistý vysokoškolský profesor o něm prohlásil, že na Masarykově univerzitě by Petr Bakalář titul bakalář rozhodně nezískal.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
1 hvězdička2 hvězdičky (6 hlasů, průměr: 1.83 z 2)
Ukládám ... Ukládám ...

Comments are closed.


created By ooyes.net