Kdo je tu vlatně tyranem?

tyrPo Džamile Stehlíkové se Michael Kocáb opět pustil do rodičů. Zřejmě oba došli k názoru, že české děti jsou rodiči neúmérně trestány, terorizovány a tyranizovány. Ano, jistě se takových případů najde dost a dost. Na ty však již dnes mají sociální a trestně právní instituce dostatečně dlouhý metr. Že se na tyto tragické případy přijde často spíše později než včas je jen důasledkem obecné lhostejnosti, nevšímavosti a netečnosti okolí vůči všemu, tedy i výchově dětí, co se kolem nás děje. Nezajímá nás nic, pokud se nás to bezprostředně netýká. Pak teprve spustíme patřičný humbuk.

Většina rodičů své děti samozřejmě netyranizuje. Spíše se rodiče sami stávají obětí tyranie, šikany a vydírání svých ratolesti, což vše je důsledkem výchovných trendů, které souvisí s absolutním nepochopením obecného posunu výchovy od kolektivistické k individualistické. Důsledky těchto výchovných postupů pak nese rodič samotný, především samozřejmě dítě, ale též i jeho okolí a celá společnost.

Výchova v dnešních rodinách se v některých případech smrskla na pouhé “aby se dítě alespoň nepřizabilo”. Důsledky těchto postupů jsem před časem popsal zde a také tady . Přes komfort, které dnešní společnost a dnešní doba výchově dětí v rodinách poskytuje, mám tím na mysli zejména hmotné zabezpečení, technické vymoženosti zdravotní a související servis, je výchova velmi chaotická a směřuje k expedování jedinců bez základních prvků socializace, s notnou dávkou egoismu a bez jakékoliv poskytované zpětné vazby, kterou dítě často přímo odmítá.

Dobré tradice výchovy minulých časů, kdy rodiče přesto, že se jednalo o značně početnější rodiny a práce související s výchovou byly pro všechny zúčastněné mnohem více zatěžující, dostávají na frak v provnání se situací v současné moderní době. Tehdy rodiče museli dát vývoji a chování dětí jednoznačný rámec a hranice, jinak by početné rodiny nemohly vůbec existovat. Tehdy neměl rodič na starosti v zásadě jen jedno dítě, měl jich více a též práce s přítomností potomka byly úplně o něčem jiném. O plenkách na jedno použití si mohly maminky nechat zdát, stejně tak o automatických pračkách, mikrovlných troubách, instatních kašičkách. Všemu bylo zapotřebí věnovat žádoucí čas a přitom mít několik dětí v pořádku - v patřičných mezích a patříčných mantinelech. Jinak by se rodič těmto pracem nemohl vůbec věnovat.

Dnes rodič takovou potřebu nemá. Tyto práce zaberou podstatně méně času. Logický požadavek na stanovení hranic a mantinelů tak jaksi ztrácí na významu. Výchova bez mantinelů se posunula směrem až téměř k adorování individuality dítěte, kdy se za jeho individualitu považuje to, že si v zásadě může činit co se mu zachce s jediným požadavkem - “aby se nepřizabilo”. Dokonce už přestává být důležité, zda svým chováním “přizabije” či obtěžuje někoho jiného, často osoby na výchově absolutně nezúčastněné, často naprosto cizí osoby.

Jsme pak svědky toho, že jestliže dříve byl rodič nucen, v zájmu ulehčení práce sám sobě, chovat se tak, aby například plenky bylo možné přestat používat co nejdříve, dnes tento požadavek neexistuje. Dnes plenky sice stojí nějakou tu korunu, ale nestojí to čas ani práci. Tak se najednou stalo, že i když dříve dítě běžně plenky nepotřebovalo krátce po prvním roce života, dnes je nutně potřebuje i ve dvou letech, na noc zpravidla i ve třech.

Dnešní výchova, která si o sobě myslí, že podporuje individualitu zpravidla podporuje i takové zájmy dítěte, které jsou s obecnými výchovnými principipy v příkrém rozporu či přímo ve vývoji dítěte škodlivé. Dítě, které od malička není výchováváno v rámci jasně stanovených hranic se stává plápolajícím praporem, kdy rodič běhá tam, kam cípy praporu vítr zanese a že je praporem máváno před očima jiných, kteří by zrovna například v restauraci chtěli mít klid pro své jediné teplé jídlo za celý náročný pracovní den, to se považuje za něco běžného, co by se mělo respektovat. Jde přece o dítě a jeho individualitu. Nikdo není povinen to respektovat.

Z takového dítěte pak vyroste člověk, který si myslí, že celý svět je mu otevřen, že vše je možné, že vše se podřídí jeho zájmům, a to naprosto bez jeho vlastního přičinění,  a že není nikoho lepšího, než ono samo.  Sebehodnocení takového dítěte je naprosto neopodstatněné a nikdy mu nevysvětlíte, že když pravidelně propadá z biologie, tak asi těžko může pomýšlet na lékařskou kariéru. Těžko mu vysvětlíte, že skutečnost, že absolvoval vysokou školu neznamená nic jiného, než že získal základní teoretické předpoklady pro výkon vysoce kvalifikované práce, ovšem že i v případě vysokoškolského studia jsou ony základní teoretické znalosti natolik obecné, že v praxi bude muset pomocí dalšího studia a získáváním zkušeností hloubat, aby skutečně uspěl a získal postavení, které někdy nárokuje okamžitě po ukončení studia.

Pedagogové již několit let upozorňují na katastrofální stav, pokud jde o slovní zásobu dětí, které přicházejí k zápisu do prvních tříd základních škol. Nekritizují logopedické vady ve výslovnosti. Děti před nástupem do školy často neznají význam většiny slov, které stejně staré dítě před několika lety běžně používaly. Neumí verbálně vyjdařovat své pocity, neumí verbálně vyjádřit impulzy smyslového vnímání okolí.  Za tyto nedostatky mohou děti jednoznačně poděkovat svým rodičům. Dnes si rodiče s dětmi nepovídají, nečtou jim pohádky, nevysvětlují zákonitosti fungování přírody, světa a společnosti. To vše je přece moc náročné a zabere to spoustu času. Je přece snadnější pořídit kabelovou televizi, satelit, DVD, počítač. U toho dítě sedí a k ničemu nás nepotřebuje a my nejsme obtěžování a zatěžování.

Současní rodiče, pokud jde o výchovu svých ratolestí nemohou ve srovnání se svými babičkami a prababičkami absolutně obstát. A to i s ohledem na to, že tehdejší vzdělanost byla naprosto někde jinde a naši předkové se měli i co ohánět, aby bylo alespoň něco k snědku. To vše jsou temné důsledky stylu součané výchovy, která je “považována” za individualistickou, ovšem individuality, které tímto stylem výchovy projdou, to budou mít v životě podstatně složitější, nárazů a šrámů bude postatně více, než kdyby byli vychovávány v prostředí našich dědečků a babiček.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
1 hvězdička2 hvězdičky (zatím nehodnoceno)
Ukládám ... Ukládám ...

One Response to “Kdo je tu vlatně tyranem?”

  1. BoboHml Says:

    dobrý


created By ooyes.net