Co vlastně ten Gott udělal tak hrozného?

gottTak nám vyznamenali Gotta a i Pilarku. Spousta povolaných či nepovolaných má potřebu se vyjadřovat. Vytahuje se kde co. Přicházím tak trošku s křížkem po funuse. Ale mám potřebu k tomu říct několik vět. Po té, co se všichni  co chtěli řvát již vyřvali.

Gott je fenoménem. Eva Pilarová tak trošku stojí v závětří přesto, že jejím pěveckým kvalitám se málokterá o generaci mladší zpěvačka může vůbec blížit. Nechme stranou diskusi o tom, zda zrovna tito dva měli být oceněni Václavem Klausem. Nechme stranou diskuse, zda zrovna oni se tolik zasloužili, aby mohli být takto oceněni. Nakonec o tom se ani moc nediskutovalo a zajímavé je, že nikomu nevadí ocenění žokeje Váni, které zase třeba mé maličkosti připadlo přiliš poplatné jeho poslednímu vítězství na Velké pardubické.

Problém spíše vidím to, jaká vlna nevole se zvedla zejména pokud jde o Karla Gotta. Začalo se vytahovat leccos. Na leccos se též vzpomínalo. Přemýšlím, čím se vlastně práce Karla Gotta tak lišila od práce těch ostatních. Karel Gott dělal svou práci. Zpíval. Nijak extra se nestavil pro režim, až snad na případ tzv. Anticharty, nijak zvlášt nevystupoval ani proti komunistickému režimu. Rozhodně žil a pracoval stejně jako většina ostatních. Jen jeho práce byla víc vidět…..

Dnes je situace jiná. Kde kdo má pocit, že se do něho může opřít. S podivem je, že se opírají zejména ti, kteří v tom režimu nežili, tudíž jejich kompetence něco takového soudit je někde na bodu mrazu, ale hlavně ti, kteří též nic extra proti bolševikovi nečinili a možná ani nic extra nečinili v jeho prospěch. Také prostě dělali svou práci. Takových byla obrovská většina. Chartistů bylo něco kolem dvou tisíc a když velkoryse budeme předpokládat, že i někteří další mimo struktur Charty 77 otevřeně nesouhlasili s režimem, nemyslím si, že těch kteří jasně deklarovali odpor proti komunistickému systému, že bych jich bylo více než deset tisíc.

Deset tisíc z tehdy patnáctimilionového Československa. Členů KSČ bylo něco přes milion a zbytek tedy dělal přesně to stejné, co činil Karel Gott. Nereptali a pracovali. Chodili k volbám a ať už s nechutí, ze strachu či povinnosti či se zápalem,  volili kandidátku Národní fronty. Režim se pak díky jim mohl chlubit téměř stoprocentní podporou jeho kandidátů.

Nikdo z těch, co žili a pracovali, chodili volit a aktivně se nestavěli proti režimu nemá morální právo nyní oprašovat minulost Karla Gotta, když jejich minulost je v zásadě totožná.

Zajímavé je, že ti, kteří si s režimem v nejmenším nezadali a ti, kteří za své názory trávili léta v komunistických kriminálech, tak ti mlčí. Oni vědí jak to tenkrát bylo a naučili se odpouštět. Oni by se mohli ptát, kde před dvaceti, třiceti, čtyřiceti lety byly ty miliony ostatních. Proč se nazajímali o tragické osudy těch, kteří trpěli a často umírali v komunistických kriminálech. Proč neměli odvahu pomáhat jejich postiženým rodinám? Ale oni mlčí a neptají se. Zajímá je jen osud skutečných zločinců a přisluhovačů režimu. Pasivitu ostatních přijali jako fakt, který nikomu nevyčítají.

Ty šedé myšky však mají pocit, že je jejich právem soudit a ve skutečnosti jde jen o obyčejnou, typicky maločeskou závist.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články
1 hvězdička2 hvězdičky (2 hlasů, průměr: 2.00 z 2)
Ukládám ... Ukládám ...

Comments are closed.


created By ooyes.net